Vynálezce (nejen) tricamu Greg Lowe na Ama Dablam
Greg Lowe v průběhu 60. a 70. let trávil možná více času ve sklepě domu svých rodičů než v rudých stěnách, které Ogden v Utahu obklopují. Když pak ale vyšel na denní světlo, téměř vždy držel v rukách něco, co se v těch strmých kulisách jeho domova neskutečně hodilo.
Jedním z těch výtvorů – kromě batohu s vnitřním rámem nebo třeba portaledge – byl také tricam. Na pohled vlastně docela jednoduchá věcička – jištění bez pohyblivých součástek, které se dalo použít dvěma způsoby: pasivně (jako vklíněnec) nebo aktivně (podobně jako friend). Ale co především – tricam bezpečně držel v místech, kam ostatní tehdejší pomůcky ani založit nešly. Připomeňme si, že v roce 1973 ještě neexistovaly friendy. A tak se tricamy Grega Lowa staly ideálním jištěním do svislých i vodorovných spár.
Ale ani když v roce 1977 vylezl Ray Jardine v Yosemitech legendární cestu The Phoenix za 5.13a a jistil se při tom friendy, které de facto vynalezl (mimochodem se při vývoji inspiroval nepříliš úspěšným Cam Nutem Grega Lowa), nebyly tricamy zapomenuty. V dírkách nebo třeba kapsách, které se směrem dovnitř rozšiřují, totiž nic jiného než tricam nefunguje.
Pružinový Cam Nut, který Greg Lowe vymyslel v roce 1972
Tahle šikovná věcička, která se díky svým ostrým koncům bezpečně zakousne i do vlhké či namrzlé skály nebo dokonce do tvrdého ledu, by se ale nikdy nerozšířila z Utahu do celého světa, kdyby Greg Lowe neměl pro své nápady tu správnou podporu. Ale on ji naštěstí měl. Kovářští mistři z rodiny Codegových začali v italské Premaně sériově vyrábět jeho lezecké cepíny s výměnnými hroty Hummingbird i rámové mačky Footfang. Proto i tricamy nesly od roku 1981 symbol značky C.A.M.P.
Jeden z prvních tricamů vyrobených v 80. letech v Premaně
Ostatně ta samá čtyři písmena mají tricamy na sobě dodnes. C.A.M.P. totiž jako jediná firma na světě vynález Grega Lowa stále vyrábí a nabízí ho lezcům, kteří si berou do stěny raději více odvahy než nýtů.
V aktivním režimu (1) funguje tricam jako vačka – čím větší zatížení na něj působí, tím více se vzpříčí a lépe drží. Smyčky tricamů jsou poddajnější než představce friendů, a ve vodorovné trhlině tak lépe odolávají pádu. Protože jsou užší (cca 2-4x užší než friendy), můžete z nich i v krátké trhlině vystavět vícebodové jištění. A protože jsou tak kompaktní, usadí se i v mělkých trhlinách, ve kterých jinak drží jen mikrofriendy.
V pasivním režimu (2) se tricam používá jako klasický vklíněnec. Tricam EVO má pak zesílenou hlavu ve tvaru klínu, a díky tomu se dá založit jako vklíněnec i na šířku (3) – při zachování stejné pevnosti bez ohledu na způsob založení.
Tricamy jsou o dost levnější než friendy, takže tak nebolí o nějaký přijít – například při úprku ze stěny. Nejuniverzálnější je pak červený a růžový tricam. V americké lezecké oblasti Shawangunk se dokonce vžilo přísloví: „When in doubt, sink the pink!“
To je poznámka na závěr – aby bylo jasno. Friendy fungují lépe v trhlinách s rovnoběžnými stranami, rychleji se umisťují a snáze vyndávají. Když se dá zajistit friendem, je to rozhodně lepší než tricamem. Na druhou stranu – friend nikdy bezpečně nezaložíte do mělké spáry, dírky nebo kapsy. Kdežto tricam ano. A to je důvod, proč jednu svou sadu tricamů mít.